Mám jméno
Chanel Miller
Než se rozhodla odhalit svou identitu, byla pro svou ochranu nazývána jménem Emily Doe: mladá žena, kterou pachatel Brock Turner sexuálně napadl v kampusu Stanfordské univerzity a poté byl odsouzen k pouhým pěti měsícům vězení. Její prohlášení zveřejněné na platformě BuzzFeed shlédlo během čtyř dnů jedenáct milionů lidí, přeloženo do jiných jazyků, zaznělo na půdě amerického Kongresu a vedlo ke změnám v kalifornském právu a odvolání soudce v případu. Tisícům lidí dodala odvahy také promluvit o jejich vlastní zkušenosti se sexuálním napadením.
Nyní, bez skryté identity, se rozhodla sdílet příběh svého traumatu, proměně a síle slov. V jistém slova smyslu to byl jednoduchý případ: pachatel, Brock Turner, sice utekl, ale byli zde očití svědci a zajištěný důkazní materiál. I přesto se musela potýkat s obviňováním, izolací a očerňováním během soudního procesu i po něm. Svým vyprávěním poukazuje na to, jak společnost preferuje ochranu pachatelů a trestní právo zpochybňuje ty nejzranitelnější, a také na odvahu, nutnou k překonání utrpení a k prožití plnohodnotného života.
Kniha MÁM JMÉNO od základu změnila způsob, jakým vnímáme sexuální napadení, stanovuje hranice toho, co je přijatelné a co už ne a otevřeně popisuje úskalí léčby a vyrovnávání se s traumatem. Je to také setkání s mimořádnou autorkou, která už dokázala svými slovy proměnit svět. Tento životopis, který v sobě propojuje bolest, vůli k přežití s prvky humoru, dokáže obstát jako moderní literární dílo.
"Oběť sexuálního napadení promlouvá ve výmluvných pamětech.
Strhující kniha Millerové začíná v lednu 2015, kdy se probudila na nemocničním lůžku s modřinami, krví a jehličím ve vlasech. Bylo jí 22 let a noc předtím šla se svou mladší sestrou na večírek bratrstva na Stanfordu, kde se napila tolik, že omdlela. Dva švédští postgraduální studenti ji viděli, jak se v bezvědomí válí na zemi vedle kontejneru a obtěžuje ji mladý muž; utekl a oni ho pronásledovali a přišpendlili k zemi, dokud nepřijela policie. Millerová vytváří svižnou, živou kroniku tří let, od napadení devatenáctiletého Brocka Turnera, studenta Stanfordu a plavce, až po jeho dramatické následky. Autorka, pojmenovaná kvůli ochraně své identity Emily Doe, se během prvního roku po útoku svěřila jen dvěma lidem mimo svou rodinu a později už jen několika dalším. Oběť Emily, jak píše, "žila uvnitř malého světa, úzkého a omezeného" na soudní síň a kancelář právníka, zatímco Millerová - dcera, sestra, přítelkyně, umělkyně z komediálního klubu, studentka umění - se potýkala se vztekem, smutkem, depresí a často i nedůvěrou. "Nevěděla jsem," píše, "že být obětí je synonymem toho, že mi nikdo nevěří." Dozvěděla se, že na oběti je kladen "nemožný standard čistoty". Turnerův drahý právník "mi zaneřádil noc záměry a špatnými rozhodnutími". Ženy, které tvrdily, že byly napadeny, byly vždy dotázány, zda řekly ne. Přestože porota jednomyslně shledala Turnera vinným ze tří obvinění, trestných činů, za které mu hrozil až čtrnáctiletý trest odnětí svobody; přestože dvanáctistránková výpověď oběti Emily Doeové se stala virální a přečetlo si ji 18 milionů čtenářů (včetně Joea Bidena, který poslal podpůrný vzkaz); soudce s ohledem na Turnerovu spořádanou rodinu a zářnou budoucnost uložil šestiměsíční trest, z něhož si odseděl tři. Toto rozhodnutí vyvolalo rozruch, který vyústil v bezprecedentní hlasování o odvolání soudce. Navzdory tomuto výsledku se Millerová z procesu dozvěděla, "čí hlasy byly v soudní síni zesíleny a čí ztlumeny", což ji inspirovalo k "odhalování brutality oprávnění, genderového násilí a třídních privilegií".
Silné vyprávění, které nemůže být aktuálnější a zaslouží si co nejširší publikum." - Kirkus Reviews
Show book
